Věřící a jeho pohled na svět

Dokážeš si představit pohled malého dítěte na svět? Ten dokonale užaslý, zvídavý a ve výsledku roztomilý pohled? Oči velké jako kamínky s jiskrou a nadšený úsměv. Pocit štěstí. Za každým rohem a v každé staré skříni na půdě jako by byl ukrytý poklad. Neuvěřitelná láska a soucit. Pusa na čelíčko, tvářičku, ručičku i kolínko, když je odřené. Objetí pokaždé, když je to potřeba. Dítě se nezdráhá rozdávat lásku. Má odvážně a čisté srdíčko bez zloby plné nápadů a odvážných snů.

Časem zapomeneme jaké to je být dítětem. Časem začneme rozdělovat svět dospělých a svět dětí. Vždyť jsou tak rozpustilé, naivní a neznalé.... To však není pravda. 

Děti ví. Ví, co dělají a proč. Ví, jak si užívat života. 

Jaká by tedy měla být dospělost?

Dospělostí bychom neměli tratit, ale získat. Neznamená to, že zapomeneme na dítě v sobě, ale že ho rozvineme. Díky povinnostem se učíme zodpovědnosti, rozvíjíme svoji pracovitost a stále se učíme nové věci. Když vytváříme nové projekty a máme před sebou nové výzvy praktikujeme svoji odvahu, kreativitu, odhodlanost i víru, která nám pomůže nést náš kříž, ať je jakkoli těžký. 

Platí jediné: nepřestat milovat.

 Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)